Kapitola 7. - Přehlížená pomsta

3. august 2014 at 12:00 | FuckedMia |  Milující
"Ne! To není možné! Vím že jste to byli vy, a ať už jste s nimi udělali cokoli, jestli tedy nejsou naživu, tak vy za chvíli nebudete také! Vím že jste to byli vy, protože jsem vás viděl! Jo, vy malý parchanti jste mi vzali všechno co jsem kdy miloval a mohl mít! Teď jsem vás ale našel. Nebyli jste dost opatrní vy hajzlové, protože já jsem tam byl! Byl jsem tam když… když jste TO udělali. Vy kreténi jste mi ji vzali. VY za to zaplatíte. Policie se na to vysrala už dávno, ale já ne. Já ne! Chci svoje děti nazpátek! A to hned. Nebo dopadnete hůř než si vy psychouši dokážete představit!". Vysoký a velmi vyhublý muž byl očividně sjetý něčím tvrdším než je marihuana ale se svou linií řeči nebyl zase tak mimo. Droga mu dodávala dávno ztracené sebevědomí které pozbyl když viděl umírat svou lásku a nic neudělal když jeho děti unášeli dva zmetci. Bál se více o svůj život nežli o život svých potomků. Výčitky svědomí ho doháněli k šílenství, začínal si ničit život nejdříve cigaretami, poté trávou. Začal do toho pít nadměrné množství alkoholu, ale ani to mu nepomohlo. Policie nakonec pátrání vzdala, pro nedostatek důkazů. I přesto že právě on byl očitým svědkem nikdy nic neobjevily. Začal se odebírat na dráhu pervitinu a hned po první dávce si řekl, že to je to čím stráví zbytek svého života, každá dávka mu dodávala energii a úžas. Jenže výčitky z promarněné šance na záchranu svých nejbližších se plížily rychleji než stín noci zahalí domy a ulice. Začal pátrat na vlastní pěst, podporován stavy blaženosti které trvaly čím dál tím kratší dobu a bylo potřeba čím dál tím více perníku. Nic nenacházel až jednou uviděl inzerát i s fotku na které nevzhledný hnědovlasý muž drží domácí ovčí sýr. BYL TO ON! Poznal ho hned, v každé jeho noční může viděl jeho obličej spolu s obličejem té druhé rádoby dámy. I přes ty špatně obarvené hnědé vlasy a jiný sestřih viděl ty podlé oči a vyschlé rty. Zavolal na to číslo a udělal velikou objednávku pouze s podmínkou že sýry převezme osobně. Žena se na druhé straně telefonu nejdříve zdráhala ale nakonec svolila. Dala mu adresu a zasadila tak svému a svého milého životu konec. Padla rána a bělovlasý muž padl k zemi. Padla rána a elegantní žena padla k zemi. Vyčerpaný muž utíkal zdivočelými kroky prohledat celý dům. Na zahradě spatřil jakousi shrbenou kostru opřenou o plůtek kolem jahod a když spatřil že se ta věc hýbe, myslel si že má halucinace. Oči té věci avšak byly tak krásně modré a uhrančivé a přes všechen smutek byly upřimné. Poznal v nich své dítě, viděl v ní vše co ztratitl. Ona ze sebe jenom vysoukala: "Co… co.." Nemohla už ani pořádně mluvit a po dlouhé pomlce a suchém polknutí dodala: "....co jste….zač? Vy jste…. anděl? Přišel jste... mne…. vysvobodit? Já…. já už tu….. nechci…. být. Otec.. on… zabil mi… brášku". Šokován tím co právě řakla ji rychle popadl do náruče, ale necítil ji. Byla tak lehká, tak šíleně lehká až zapomněl že ji vůbec nese. Položil ji na zadní sedadlo svého auta a z kufru vytáhl starou ale měkkou deku. Opatrně ji přikryl. Odjížděl pryč od

z toho horného místa a měl v úmyslu jet daleko, co nejdál od všech těch hrozných vzpomínek. Už nikdy nezklame svou holčičku jako zklamal svou ženu a syna. Nikomu nedovolí jí ublížit. Bude mít řádný život, bude mít řádné vzdělání a hlavně bude mít milující rodinu. Přestane fetovat, přestane pít, prostě přestane se vším jenom aby ji ochránil. O chvíli později si ale dopřával další dávku krystalků a cítil se blaženě. V ten moment si všechno na chvíli odpustil kvůli tomu aby si zase všechno dopustil při střízlivém stavu.
 

Kapitola 6. - Pobláznění myslí

25. july 2014 at 12:00 | FuckedMia |  Milující
Auto nastartovalo až napotřetí, ale to nebylo nic neobvyklého, vlastně to byl úctyhodný výkon. Povětšinou se podaří nažhavit motor až napošesté. Po staré polní cestě utíkalo rychlostí nespokojené kančí matky. Když poslední světluška zadních světel schovala svůj zadeček za kopcem, dívenka tvrdě ale neklidně spala. Drobnými rtíky pohybovala a vydávala tak zvuky připomínající slova.
"Ten kluk zatím moc síly nepobral, koukni se jak je hubenej!" stěžoval si nespokojeně muž s zapáchajícím doutníkem v koutku úst. "To nějak spravíme, zato ta holka je chodící vánoční koule!" Oba se nevhodně hlasitě zařehtali. Na nočním stolku měli rozprostřené plánky domů a fotky potencionálních překážek. V ubohých mozkách, o kterých se nedalo ani říct jestli dosahují úrovně lidskosti, se hromadily myšlenky lačnosti. Myšlenky na spektrum způsobů vydírání a zabíjení. Mohli by "čornout" psa rodině s dětmi a vykuchat ho. Potom ho můžou poslat a vyhrožovat že udělají to stejné s potomky. Tedy pokud nepošlou zlaťáčky. Myšlenky ženy ovšem byli ještě odpornější. Myslela na to jak zábavné by bylo lidi zavřít bez jídla a místo vody chcánky do sklepa na dobu dostatečně dlouhou. Tedy dokud neumřou. Výdělek žádný, ale srandy by bylo na několik dnů, možná týdnů.

Ta větrná dáma vykládala sny čím dál tím podobnější skutečnosti. Foukala jí do hlavy smutnou písničku plnou beznaděje a deprese. Ležela na posteli, v rukou stočený kousek papíru, který odcizily s bratříčkem chvíli předtím než zemřel. Kouskem cihly si na něj nakreslily králíčky a ovečky, přesně takové o které se starali. Skelnýma očima pozorovala oloupanou omítku na stopě a snažila se ignorovat iritující baladu v hlavě.