Kapitola 1. - Rudá zahrada

30. june 2014 at 21:26 | FuckedMia |  Milující
"Mamí a můžu si vzít ještě sušenku?" smutné modré kukadla krásné jako oči porcelánové panenky se prosebně koukali do protáhlé neustále nespokojené tváře dámy v nejlepších letech. Přísné obočí bylo zdůrazněno hnědou konturou, výrazně tmavší něž plavé vlasy zničené dráždivými nekvalitními barvami. Zelené oči byli plné hněvu a zklamání, modrá řasenka jim dodávala šílený nádech. Byli staženy do štěrbinky, aby mohli prozkoumat situaci a vyhodnotit ji jako zcela nepřijatelnou. Rty se leskli čerstvou vrstvou rtěnky, rudé jako české granáty. Byli připravené říci jedovaté věci i cukrově sladké řeči. Útlý pas byl stažený koženým páskem a na nebesky modré halence dělal zlomy jako Alpinské vrásnění na povrchu země v druhohorách. Nohy byli zcela viditelné až na malý vyčnívající cíp černočerných kraťasů. Bosá noha visela přes tu druhou obutou v zlaté žabce o kterou se odráželi teplé sluneční paprsky. Bylo vidět pár popraskaných žilek na jinak dokonalých sportovních nohách. Ne, tahle žena se za sebe v žádném případě nestydí.

"Drž hubu ty tlustá krávo, chceš vypadat jako špek? Na vem si jí, sežer si jí, ale až za tebou budou chodit kamarádi a smát se ti že vypadáš jako slon co sežral koně který sňedl prase, nebo jako buřt pouze z tlustýho masa tak si ke mě nechoď brečet na koleno!" Pohled malého děvčátka s vlasy plnými zlatých prstýnků skončil na špičkách prošlapaných starých kecek po starším bratru. Byli jí malé a od bolesti skoro necítila palce. Cítila jak jsou nateklé a jak začínají pomalu fialovět. Na patách měla obrovské puchýře, pár kroků a ponožky už nebudou špinavé jenom od prachu a potu posledních tří dnů. Nafouklé bříško bylo tak velké že si neviděla na kolena. Nebo je vážně tak tlustá?

Myšlenky na sladkou pochutinu jí opustili rychleji než blesk udeří do stromu. Po tváři jí stékala teplá mokrá slza. Cítila jemný severní vítr a stud. Nejenom chladný stud. Byla zklamaná sama ze sebe. Nikdy nebude mámina dokonalá holčička. Vždycky jí zklame.

Zdánlivě elegantní dáma se na ní podívala a s výrazem největšího opovržení dodala: "Tak ona si tady brečí místo aby pomohla sví mámě vyplít záhony! Kam sem se to dostala? Neříkej mi že už mě odvezli do ústavu pro duševně chorý, kam se kvůli tobě jednou dostanu!"
Nastala taktická chvilka vyčkávání. Přestože ona dáma, seděla, malá holička, možná trochu boubelatá ale pořád dětsky půvabná, se pustila do práce. Vřelo to v ní a bublalo ještě více než ve Vesuvu před výbuchem, s tím rozdílem že ona explodovat nemohla. Musala jako voják poslouchat rozkazy nadřízených generálů a poručíků. Jak by mohla šestiletá holčička odporovat? "Tak dělej, dělej. Moc se ti pracovat nechce. Bože holka! Ty to nechápeš, nikdo nechce línou tlustou kobylu! Co budu dělat! Bože proč já? Za koho tě provdám, kterej blázen by si vzal takový tele!"
 


Comments

1 Sodomagor. Sodomagor. | Web | 30. june 2014 at 21:35 | React

Úplně mi tahle povídka připomíná část dětství.
Dobře se to čte, budu se těšit na pokračování :).

2 Sodomagor. Sodomagor. | Web | 9. july 2014 at 0:29 | React

Kdy bude další díl? Každý den chodím sem, jestli náhodou už není nový :).

3 Barbora Barbora | Web | 9. july 2014 at 10:00 | React

Pěkný a zajímavý blog ;-)

4 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | Email | Web | 12. july 2014 at 1:02 | React

Tvoje povídka je boží! Zamilovala jsem se od první věty!
Miluju sušenky! I když je mi 21, nedávno jsem si vyškemrala u svojí matky, aby mi je upekla. Nevím jak se mi to povedlo xD.

5 fuckedmia fuckedmia | Web | 12. july 2014 at 7:02 | React

[4]: Já susešnky taky milovala :), teď jsem spíše na hořkou čokoládu :)

6 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 14. july 2014 at 10:44 | React

chudák holčina.. Mně v dětství někdo upřít sušenku tak už asi nežije.. Milovala jsem je, milovala jsem všechno sladký.. Teď už ani ne...
Vypadá to fakt hodně zajímavě a celkem drsně... jdu na další díl :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement