Kapitola 4. - Interakce

17. july 2014 at 12:00 | FuckedMia |  Milující
Do místnosti vstoupil urostlý vysoký muž. Temné ježčí štětiny se táhly přes bradu, lícní kosti až do úrovně nosu po většině tváře a dodávaly tak s uhelně černýma a prázdnýma očima úplný kontrast s dědečkovsky máslově bělobnými vlasy, které byli hnědou gumičkou stažené do kraťoučkého culíku. Popraskaná ústa v mírném úšklebku odhalovali žlutý prohnilý chrup pijana a vášnivého kuřáka. Rudá košile byla místy špinavá od cigaretových sazí a díky zastrčení do sepraných riflových jeansů odhalila vypasené pivařské břicho. Úzká jizva na levé dlani byla stejně žlutá jako zbytek dlouho nemytých rukou. Žena se krčila v rohu a mačkala své dvě děti úpěnlivě tak, aby jim neublížila, ale aby je ochránila. Dvouleté dítě s bloňdatou hřívou kudrlinek brečelo a zamokřilo sportovní vytahané pánské tričko své matky. Čtyřleté dítě drželo maminku za ruku a snažilo se být co nejvíce v klidu, ale vevnitř moře erodovalo útesy.
Druhá postava, ženská postava, držela v ruce zbraň a výhružně strnula v poloze namířené přímo na hlavu milující matky. Muž mezitím do pytle nakládal vše co mu padlo pod ruku a mělo cenu. Když láskyplná oběť tohoto činu zvedla hlavu a prosebně se zadívala na ženu, s pocitem že něha by měla být v každém křehkém stvoření, mýlila se. Modré oči vypadali přesně jako Lapis lazuli. Byli uhrančivě modré a slzy zoufalosti byli jako zlaté pyritové smítka.
"Vezmem i ty děcka!" Vyhrkla nečekaně a energicky ona žena s pistolí.
"Jako vážně? A k čemu ti budou? Děcka pořád jenom fňukaj, chčijou a dělaj bobky," kolega oponoval tomuto nápadu.
"Můžou se nám starat o dům!" Z jejího hlasu bylo slyšet nadšení a chtíč.
Dlouho neprobíhala žádná konverzace, ale v nervových buňkách lupiče probíhala divoká hádka. Ano nebo ne?
"Tak dobře, vezmeme je," zašeptal potichu, "Ale když mě naserou tak to vodsereš i ty!," odsekl. Žena v rohu děti přitiskla hlouběji do náruče a zarputile přemýšlela jak je zachránit. Když chtěla pomalu vstát, poslední co slyšela byla rána a pak už neslyšela nic. Kdyby kousky bílé a šedé mozkové hmoty na zdi mohly předávat nervový vzruch, tak by myslela. Děti s hrůzou hleděli na matku a poté na pistoli od které stoupal malý mrak dýmu. Holčičce to zatím nedošlo, ale chlapeček byl už natolik chytrý že věděl, že s jeho matkou je něco v nepořádku.
Namačkaní ve starém zvratky zapáchajícím autě odjížděli do hlubin jejich nejděsivějších snů. No tak probuď se! Dělej už!

Vyděšená holčička, které pomalu vylézali žebra od nedostatku přísunu potravin, byla natažená na matraci pokrytá starou dekou s dírami od krys. Foukali na ni ledové sněhové vločky skrze mezeru v okně. Pod hlavou měla místo polštáře kus molitanu a když pomalu zvedala hlavu, zakuckala se, protože se zároveň s ní zvedla prachová clona. Další probdělá noc. Meluzína jí v noci přehrává děsivé sny, aby nezapomněla kdo doopravdy je. Jenom kdyby to věděla.
 


Comments

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 17. july 2014 at 19:56 | React

chudák ta jejich máma... a oni vlastně taky.. hlavně ta holčička, je to čím dál drsnější a krutější ..

2 Sodomagor. Sodomagor. | Web | 17. july 2014 at 21:33 | React

Tak tohle byl hodně drsný díl.. už se těším na dalš!

3 FuckedMia FuckedMia | Web | 17. july 2014 at 22:08 | React

[1]: Co na to říct... snad bude lépe.. asi.. :)

4 FuckedMia FuckedMia | Web | 17. july 2014 at 22:09 | React

[2]: Doufám že se ti bude líbit :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement